Společenská polarizace znamená stav hlubokého rozdělení společnosti ohledně tématu, které má často kulturní nebo hodnotovou povahu. Projevuje se jako důsledek tzv. kulturních válek a morálních panik. Několik jejich nedávných epizod otřáslo politickým životem v ČR a ovlivnilo individuální životy, např. během tzv. uprchlické krize nebo během pandemie COVID 19. Další se rozvíjejí v otázkách genderu, inkluze, zahraničních vztahů atd.
Jedním z opomíjených dopadů polarizujících střetů je bagatelizace určitých lidských práv a demokratických principů (právo na azyl, sexuální a reproduktivní práva, občanská rovnost a rovnost pohlaví, osobní autonomie), a rostoucí tolerance vůči popírání práv určitých osob (azylantů, Romů, muslimů, reprodukčního rozhodování žen atd.).
Jedním z důvodů je politizace témat, které byly dříve chápány jako otázka individuálních práv (azyl a migrace, reprodukční právo, sexuální orientace), ale dnes se staly předmětem střetů znepřátelených skupin. Samotný pojem lidských práv se vyprazdňuje a chová jako tzv. prázdný signifikant, jemuž se aktéři snaží připsat jiný, posunutý význam. Pojmové inovace jako „práva většiny“, „práva rodičů“, „tradiční rodina“, „důstojnost“ mají hájit určité hodnoty, zároveň ale upozaďují či přímo zpochybňují individuální práva. Na diskursivní úrovni dochází k přeznačení řady pojmů, které dosud byly základem progresívní sociální politiky („gender“, azylové právo, diverzita, práva menšin, ženská práva atd.). Nově diskutované pojmy (tzv. „gender ideologie“, „diktatura menšin“, „řízená migrace“, „islamizace Evropy“, „kulturní revoluce“ atd.) vedou ke konfliktům, které zásadně omezují společenskou a politickou legitimitu progresivních sociálních politik (např. genderové a azylové) a veřejné ochrany individuálních práv. Důsledkem je dále stigmatizace různých skupin, zpochybňování státních politik (inkluze, azyl) a reálné či potenciální omezování individuálních práv.
Tyto jevy se v delším horizontu zapisují do posilující tendence, který podkopává aktuální lidskoprávní režim a jeho instituce a zpochybňuje jeho normy jako univerzální rovnost v přístupu k právům (tzv. human rights backlash).
Dosud byla polarizace převážně zkoumána jako produkt vyzyvatelů demokratického pořádku, především populistické pravice, do jejíhož repertoáru patří stigmatizace určitých společenských skupin. Lidskoprávní odpověď se v důsledku toho orientovala zejména na vyvracení zavádějících kampaní a zlepšování postavení a obrazu stigmatizovaných a menšin. Tento reaktivní přístup se však ukazuje jako za nedostatečný i proto, že je v polarizovaném kontextu vnímán jako politika liberální části společnosti.
OLIPOL chce pohled na dopady společenské polarizace rozšířit. Kulturní války totiž nemohou být přičítány pouze nedemokratickým aktérům, ale jsou rovněž důsledkem dynamiky veřejné polarizace, které se (nevědomě) účastní i její liberální část, dále přenášení socioekonomických konfliktů z politické do symbolické sféry, povahy politické komunikace a stávajícího modelu (ne)reprezentace v demokracii, jakož i vlivů změn způsobených globalizací.
OLIPOL plánuje výše zmíněné zohlednit a komplexně zkoumat příčiny a důsledky, ale i průběh a aktéry polarizujících episod, a zamýšlet se i nad tím, jakým způsobem určité nevyřčené předpoklady liberalismu umožňují zpochybňování univerzálních norem.
Spolu s Nesehnutými se tým Ústavu politologie bude snažit z analýzy vyvodit praktické důsledky, tedy formulovat odpovědi na otázky, týkající se způsobu a dopadů polarizace na otázky rovnosti práv a důstojnosti. Ve spolupráci se zkušenými partnery potom společný tým vytvoří informační materiály a metodiky s cílem provést informačně, ale i prakticky důsledky polarizace ty, kteří se s nimi setkávají v každodenní vzdělávací nebo sociální práci. OLIPOL se rovněž bude snažit výsledky veřejně komunikovat.