Rasa a rasismus

Rasa je společně s genderem, etnicitou, zdravotním stavem, občanstvím, věkem a samozřejmě třídou jedním z klíčových aspektů identity, které určují naše společenské postavení. Mnoha lidem v Česku se pojem „rasa“ příčí. Cožpak rozdělování lidí do různých ras nebylo předstupněm k útlaku některých rasových skupin? Není už ten, kdo mluví o rase rasistou? Současné akademické psaní o rase bere tyto obavy vážně. Zároveň ale vychází z faktu, že i když jsme v Evropě udělali mnoho pro to, abychom rasu vykázali z přijatelného slovníku, rasové rozdíly nikam nezmizely a dále se podílejí na zvýhodňování některých skupin na úkor druhých. Navíc rasu jako pojem zastoupily jiné termíny jako „kultura“ nebo „etnicita“; tyto pojmy jsou používány ve stejném významu, tedy jako prostředek definování některých společenských skupin na bázi údajně nezměnitelných rozdílů. V některých případech postoj „nevidím rasu, vidím lidi“ ve skutečnosti napomáhá zachování společenských nerovností, a to v případech, kdy byl používán ke kritice, která na rasové nerovnosti upozorňovala.

Současná teorie se soustředí na výše uvedená témata a ukazuje, jakým způsobem lze „rasu“ smysluplně používat při analýze a překonávání nespravedlivých společenských nerovností. Vychází z toho, že „rasa“ je společenským konstruktem. V historii se na různých místech definovaly jednotlivé rasy různým způsobem. Identifikováno bylo od tří do několika desítek různých ras. Některé klasifikace přitom barvě kůže, což dnes v Evropě chápeme jako klíčový definiční atribut různých ras, přikládaly jen malý význam. Proč nikdy nevznikla jedna konečná klasifikace ras, lze vysvětlit tím, že takové klasifikace nikdy nebyly cílem o sobě. Jejich cílem bylo vytvoření systému, který některé skupiny označil za nadřazené a jiné za podřízené. Rasismus je především mocenským sociopolitickým nástrojem, který je používán k vykořisťování jedné skupiny druhou.

V moderní době nicméně získal největší vliv evropský rasismus, který staví na nadřazenosti bílé rasy. Studie upozorňují, že v dnešní evropské a americké společnosti, jakož i v dalších zemí, kde je bělost (whiteness) normou, nejsou lidé zvyklí o sobě přemýšlet jako o nositelích určitého typu rasy. Neuvědomují si, že jsou rasizováni, stejně jako jsou rasizováni lidé jiné než bílé barvy kůže. To pak přispívá ke vzniku specifického pohledu na svět, který má tendenci vidět rasu pouze někde a pouze ve smyslu něčeho „nenormálního“, tudíž „méněcenného“, nikoli jako něčeho, co jedny zvýhodňuje – třeba jenom tím, že je nikdo kvůli rase nediskriminuje na pracovním trhu, vzdělávacím systému nebo třeba bydlení.

Zároveň tyto studie varují před ztotožňování bělosti s určitými těly. Podle nich je rasa především organizační princip – způsob konstruování nerovných společenských vztahů mezi různými skupinami. Ty nejzajímavější studie poukazují na to, jak se různé skupiny postupně stávaly bílými (např. Irové v Americe), nebo naopak jim byla příslušnost k bílé rase upírána (typicky Židé pod nadvládou nacistů).

Doporučená přehledová literatura:

Garner, S. (2017). Racisms: An Introduction. Second Edition. Thousand Oaks: Sage Publications.

Lund, M. (2022). Whiteness. Cambridge, MA: The MIT Press.

Garner, S. (2007) Whiteness: An Introduction. London: Routledge.

Doporučené významné studie:

Anderson, C. (2017) White Rage: The Unspoken Truth of Our Racial Divide. New York: Bloomsbury.

Bonilla-Silva, E. (2006). Racism Without Racists: Color-Blind Racism and the Persistence of Racial Inequality in the United States. Lanham, MD: Rowman and Littlefield.

Frankenberg, R. (1993). White Women, Race Matters: The Social Construction of Whiteness. London: Routledge.

Goldberg, D. T. (2009). The Threat of Race. Reflections on Racial Neoliberalism. Malden, MA: Blackwell Publishing

Ignatiev, N. (1995). How the Irish Became White. New York, NY: Routledge.

Mills, C. W. (1997). The Racial Contract. Ithaca, NY: Cornell University Press.

Nayak, A. (2007). Critical Whiteness Studies. Sociology Compass 1(2): 737–755.

Omi, M, & Winant, H. (2015). Racial Formation in the United States. 3rd ed. New York: Routledge.

Roediger, D. (1991). The Wages of Whiteness: Race and the Making of the American Working Class. London: Verso.

Romové a rasismus

Romové jsou jednou ze skupin, která byla v moderní době rasizována jako nebílá, tedy jako soubor lidí, jejichž lidství bylo zpochybňováno. Dnes je již poměrně široce známo, že „z rasových důvodů“ byli Romové perzekvováni podobně jako Židé za nadvlády německých nacistů. Někteří mluví přímo o romském holocaustu. Méně je české veřejnosti znám fakt, že byli Romové na území zejména dnešního Rumunska zotročeni. Nicméně literatura, která by vycházela ze současného teoretizování rasy, zahrnuje zatím spíše omezený počet studií. 

Dnes rozvíjený přístup zaměřený na anticiganismus (či anticikanismus) reflektuje tuto teorii spíše méně, což může souviset s odlišnou akademickou tradicí. Zatímco současné psaní o rasismu je záležitostí především Spojených států amerických, Jihoafrické republiky a Spojeného království, badatelé a badatelky ze Švédska, Německa či středoevropských zemí pracují s pojmem anticiganismu. Jak ale ukazuje na této evropské tradici stavějící text „Antigypsyism – a reference paper“, přinejmenším některá východiska tyto přístupy sdílejí. Jedná se především o definitivní rozchod s představou, že protiromský rasismus je výsledkem nevhodného chování Romů. Současná teorie rasismu i konceptem anticiganismu inspirované bádání konceptualizují svůj předmět zájmu jako fenomén, který je primárně problémem majority. Rasismus proti Romům vyrůstá z potřeb dominantní bílé skupiny, která si do Romů rasizovaných jako nebílých projektuje své obavy a úzkosti a využívá je k různým účelům, od sebeuvědomění (jsem tím, čím Romové nejsou) po různé formy vykořisťování (zejména pracovní síly). 

Níže jsou uvedeny studie reflektující tuto perspektivu, v níž je k Romům přistupováno jako ke konstrukci dominantní skupin (přestože nepopírají, že romskou identitu nelze redukovat pouze na připsaný aspekt!).

Doporučená literatura:

Agarin, T. (Ed.) (2014). When Stereotype Meets Prejudice: Antiziganism in European Societies. Stuttgart: ibidem-Verlag.

Alliance against Antigypsyism. (2017). Antigypsyism – A Reference Paper. Dostupné z: http://antigypsyism.eu/wp-content/uploads/2022/01/Antigypsyism-reference-paper-PRINT-11.07.2017.pdf

Cortés Gómez, I., & End, M. (2019). Dimensions of Antigypsyism in Europe. European Network Against Racism, Central Council of German Roma and Sinti.

Heng, G. (2018). The Invention of Race in the European Middle Class (zejm. s. 417–455). Cambridge: Cambridge University Press.

Kóczé, A. (2021). Racialization, Racial Oppression of Roma. In The Palgrave Encyclopedia of Imperialism and Anti-Imperialism, edited by Immanuel Ness and Zak Cope (pp. 2293–2302). Cham: Palgrave Macmillan.

Selling, J., End, M., Kyuchukov, H., Laskar, P., Templer, B. (Eds.) (2015). Antiziganism. What’s in a word? Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing.

Vajda, V. (2015). Towards ‘Critical Whiteness’ in Romani studies. Roma Rights Journal (2). Dostupné z: http://sro.sussex.ac.uk/id/eprint/83944/1/roma-rights-2-2015-nothing-about-us-without-us.pdf

van Baar, H., Ivasiuc, A., & Kreide, R. (2019). The Securitization of the Roma in Europe. Cham: Palgrave Macmillan.

van Baar, H., & Kóczé, A. (Eds.). (2020). The Roma and Their Struggle for Identity in Contemporary Europe. New York: Berghahn

Yildiz, C., & De Genova, N. (2018). Un/Free Mobility: Roma Migrants in the European Union. Social Identities 24(4), 425–441.

Doporučená literatura z českého a slovenského kontextu:

Černušáková, B. (2021). Roma Workers under Czech Racial Capitalism: A Post-Socialist Case Study. Journal of Law and Political Economy 2(1), 48–69.

Powell, R., & van Baar, H. (2019). The invisibilization of anti-Roma racisms. In The Securitization of the Roma in Europe, edited by H. van Baar, A. Ivasiuc, R. Kreide (pp. 91–113). Cham: Palgrave Macmillan.

Stejskalová, M. (2012). Vylučujúca povaha utvárania českej národnej identity v súvislosti s rómskym obyvatelsťvom. Sociální studia 9(4), 45–65.

Šotola, J., Rodríguez Polo, M., & Škobla, D. (2018). Slovak Roma and Anthropological Escapism and Exotic Otherness. Concept of „Whiteness“ and the Structures of Everyday Life. Slovenský národopis/Slovak Ethnology 66(4), 487–500.

Shmidt, V., & Jaworsky, B. N. (2021). Historicizing Roma in Central Europe. Between Critical Whiteness and Epistemic Injustice. Abingdon: Routledge.

Sokolova, V. (2008). Cultural Politics of Ethnicity: Discourses on Roma in Communist Czechoslovakia: Stuttgart: ibidem-Verlag.

Walach, V. (2020). Envy, Corruption and ‘Hard Racism’: Studying Antigypsyism as an Ideological Fantasy. Slovenský národopis/Slovak Ethnology 68(4), 324–339.