Ústav politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je nejstarším politologickým pracovištěm v České republice. Jako Katedra politologie byl založen v roce 1968, již v roce 1970 byl zrušen a jeho zakladateli, profesoru Theodoru Syllabovi (1925-2002), byla zakázána pedagogická činnost.

Činnost Katedry politologie profesor Syllaba znovuobnovil v roce 1990 (od akademického roku 1992/3 se katedra přejmenovala na Ústav politologie). Pracoviště od počátku devadesátých let kladlo důraz na interdisciplinární pojetí politické vědy. Koncepci oboru v devadesátých letech utvářeli především odborníci na mezinárodní vztahy Otto Pick (1925-2016) a Jiří Šedivý (pozdější náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování), historik František Svátek (1936-2017), a historik, romanista a autor důležitých prací o politických systémech a přechodech k demokracii Jiří Kunc (1947-2006), historický sociolog Miloš Havelka a politický filozof Milan Znoj, který se na formování ústavu podílel jak intelektuálně, tak organizačně jako jeho dlouholetý ředitel (2000-2009).

Během působení Milana Znoje se ústav personálně stabilizoval. Výrazné byly zejména vstupy politického teoretika Pavla Barši a historika Vratislava Doubka, ale také příchod mladších vyučujících. Zatímco Lucie Königová, Martina Lustigová, Jan Jireš, Jiří Koubek a Martin Polášek a Radek Buben na ústavu již nepůsobí, Jan Bíba, Ondřej Slačálek, Zora Hesová a Martin Štefek se na výuce i výzkumné profilaci nadále podílejí. V roli ředitele se po Milanu Znojovi vystřídali Radek Buben (2009-2014, 2015-2016) a Jan Bíba (2014-2015, 2016 – současnost). Ústav se postupně profiloval směrem k politické teorii a teorii demokracie, výzkumu politických identit, ideologií, nacionalismu, roli náboženství a kultury v politice. V jeho zaměření pokračuje snaha chápat výzkum politiky nikoli jako vydělené pole, ale interdisciplinárně, v dialogu s filozofií, historií a společenskými vědami, ale také s uměním a obory, které jej interpretují.

Pracovníci ústavu od počátku navazovali jak na domácí tradici, tak se ve velké míře inspirovali v zahraničí. Již v raných devadesátých letech ústav navštívili významní představitelé západní vědy – např. S. M. Lipset či K. Deutsch, později Chantal Mouffe. Rovněž byla rozvíjena spolupráce s vědeckými pracovišti – zejména s Ústavem mezinárodních vztahů, Ústavem soudobých dějin AV ČR či Centrem globálních studií AV ČR či se zahraničními institucemi jako Institut für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni. Pracovníci ústavu jsou v úzkém kontaktu s prestižními zahraničními univerzitami, z čehož mohou těžit studenti všech akreditovaných programů. ÚPOL pravidelně pořádá mezinárodní konference, kterých se zúčastňují přední společenskovědní odborníci.

Výuka i vědecko-výzkumná činnost je dlouhodobě zaměřena výrazně teoreticky. V rámci bakalářského programu „Politologie“ se tento důraz klade ve všech hlavních oblastech výuky – politické teorie, teorie mezinárodních vztahů, komparativní politologie a politických dějin. Programy navazujícího magisterského a doktorského studia se specializují na teorie demokracie a problematiku nacionalismu a politické kultury s důrazem na středoevropský prostor.